Zemědělství je obor s duší, půda má paměť

Číst v myšlenkách Ing. Moniky Nebeské, předsedkyně představenstva Zemědělského družstva Všestary, je jako poslouchat příběh s dobrým koncem. Příběh plný dělnosti, optimizmu, jistoty. V genech ne každé firmy takové základy najdete. Všestarští jdou po stopách mířících k budoucnosti. A je úžasné o tom vědět, nechat se povzbudit. O tom, jak to v družstvu chodí a jaký byl letošní rok, vypovídají následující řádky. Autorkou odpovědí je Monika Nebeská.

 

Jaký byl rok 2021 pro pěstitele Všestarské cibule a nyní i brokolice? Urodilo se vše, s čím jste počítali?

Letošní úroda byla dobrá. Přes počáteční potíže s přemírou dešťů a přemokřením půdy na jaře se nakonec podařila slušná sklizeň. Cibule je už uskladněná, sklidíme ji vždy v září, v říjnu a musíme ji až do května, června, než je nová cibule, dobře skladovat. Na technologii uskladnění dost záleží, bez dodržení správných postupů nelze zachovat kvalitu. Máme tedy teplotně řízené sklady, protože cibule potřebuje stálou teplotu a pravidelné provětrávání. Skladujeme ji bez použití jakýchkoli chemických přípravků. Ale nesklidili jsme jen cibuli a brokolici, ale taky špenát, GMO free sóju, pšenici, sladovnický ječmen, kukuřici, cukrovku, vojtěšku.

 

Pěstujete více cibule, nebo brokolice?

Cibule byla dlouho naším vlajkovým produktem a bez nadsázky můžu říct, že dobyla svět. Už v roce 2008 získala chráněné zeměpisné označení Evropské unie, pravidelně se umísťuje na předních příčkách v různých soutěžích a anketách kvality. Pyšní se značkou Dobrý tuzemský potravinářský výrobek Česká chuťovka, prvním místem v kategorii cibulová zelenina v soutěži Zelinářské unie Čech a Moravy, jejíž výsledky byly slavnostně vyhlášeny na Floře Olomouc nebo titulem Pohádková potravina. A když bych zůstala u té pohádkové terminologie, cibule je naše korunní princezna. A je to i celebrita, která už zažila focení do časopisů, zahrála si hlavní roli v hradeckých restauracích a na svoji oslavu přilákala tisíce lidí. Má ale mladší sestřičku brokolici, která jí zdatně šlape na paty. Vyrostla do krásy, začala také sbírat různá ocenění, např. v soutěži Zelinářské unie Čech a Moravy získala naše odrůda Larsson druhé místo. Dá se říct, že dnes je hlavním tahounem naší rostlinné produkce právě brokolice. Letos jsme její plochu opět rozšířili a pěstujeme ji zhruba na 100 ha. Stali jsme se tak největším producentem brokolice v Česku, a pravděpodobně i ve střední Evropě, zasázíme tři milióny kusů ročně a veškerá produkce putuje do tuzemských obchodů.

 

Vrací vám péče o půdu vše, co investujete? Nemyslím jen peníze a čas, ale zejména měřítko zkušeností, úcty, nasazení digitálních technologií. Úročí se vaše know-how, snaha, nadšení?

Myslím, že rozhodně ano. Zemědělství je obor s duší, půda má paměť a vrací člověku přesně to, co si zaslouží. My se k půdě chováme ohleduplně, používáme tradiční postupy, které využívali už naši předci, a proto se nám půda odvděčuje bohatou úrodou. Pořád se také učíme a zkoušíme něco nového, každý rok se o kousek posouváme. Daří se nám to hlavně proto, že se nám povedlo sestavit funkční tým, dobře lidi motivovat a dát jim prostor pro realizaci. Pak ta práce lidi baví a je to vidět. Průměrný věk našeho týmu je 33,5 roku. Možná to je proto, že studentům středních škol umožňujeme praxi, že spolupracujeme s univerzitami, že podporujeme výzkum a vývoj a že o sobě dáváme veřejnosti vědět. Chceme, aby práce u nás lidi bavila, aby se cítili součástí toho příběhu, aby vnímali svůj podíl na rozvoji venkova a udržování odkazu našich předků. To nadšení se pak odrazí ve výsledcích práce.

 

V posledním roce jste se hodně věnovali marketingu. Proč?

Dlouhodobě se snažím o propagaci českého zemědělství a kvalitních českých potravin. Myslím si, že je chyba, aby hlas zemědělců v celospolečenské diskuzi nezazníval dostatečně silně, protože jsou to právě zemědělci, kdo vytváří ty nejelementárnější a nejpodstatnější produkty. Proto jsou velmi užitečné i různé akce a ankety, které české potraviny zviditelňují. My u nás v Zemědělském družstvu Všestary pořádáme každý druhý rok Oslavy cibule a brokolice, na kterých představujeme veřejnosti naše produkty. Vždy je navštíví kolem 3000 zájemců. Kromě toho se snažím vystupovat na různých diskuzních fórech, a to i mimo zemědělskou komunitu, protože právě o rozšíření povědomí o zemědělství mimo obor nám jde.

Zároveň jsme si ale uvědomili, že v dnešním světě sociálních sítí je vhodné oslovit lidi i skrze ně. Našla jsem partu mladých šikovných marketérů, kteří pro nás vytvořili velmi vtipné vizuály a marketingovou strategii. Slibujeme si od toho ještě větší propagaci našich výrobků, ale i našeho udržitelného přístupu k podnikání. A už teď vidíme, že to funguje.

 

Není to tak dávno, kdy jste naznačovala, že zkoumáte, jak využít například cibulové slupky. Pokročili jste?

Již před pár lety jsme v tomto směru navázali spolupráci s Mendelovou univerzitou v Brně, konkrétně s Ústavem pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství. Její odborníci pracují na výzkumu možností využití látek obsažených v cibulových slupkách v kosmetických přípravcích. Vědci totiž zjistili, že cibulové slupky jsou skvělým zdrojem kvercetinu, silného přírodního antioxidantu. Jeho vlastností se využívá při léčbě a zmírnění zdravotních problémů způsobených různými druhy alergie, najdeme ho v mnoha přípravcích používaných při alergii. Je to i součást lidového léčitelství – leckterá z našich babiček nám na různé zánětlivé projevy na kůži doporučovala přiložit plátek cibule. A právě slupky z naší cibule se pro její výjimečné hodnoty ukázaly jako vhodné pro budoucí využití v kosmetice. Jsme tomu samozřejmě rádi. Každopádně je to další směr, kterým se lze vydat při využití bohatství, které v naší cibuli je. Mimochodem, i slupky, které nepošleme do Brna k těmto výzkumným účelům, jsou využity. Dávají se do hnoje, který se rozváží na pole, takže zpětně zase obohacují půdu.

 

Udržitelný trend hospodaření je osou vašich aktivit. Čím se právě nyní zabýváte?

My chápeme udržitelnost jako koncept stojící na třech pilířích: udržitelnosti environmentální, sociální a ekonomické. Jedno bez druhého je nemyslitelné. Nelze bezhlavě a bez ekonomické rozvahy přijmout všechna radikální řešení, která sice (možná) přinesou vyšší míru ochrany přírody, ale ekonomicky podnik zcela položí. Lidé by pak přišli o práci, to by mělo sociální dopady na místní komunitu, ale i na ráz krajiny, kvalitu života v okolí atd. Jedině ekonomicky stabilní a prosperující podnik může dlouhodobě podnikat šetrně k přírodě, ale i k lidem. Proto se taky opatrně stavím k nadšenému přijímání některých příliš ambiciózních strategií Green Deal, u nichž zatím nebyly provedeny dopadové studie. Svět je totiž opravdu globalizovaný, a pokud omezíme přísnými opatřeními domácí produkci, producenti z Asie trhy okamžitě obsadí levnější, ale nejspíš také méně kvalitní produkcí, která nebude brát ohled na životní prostředí, a tím bychom jeho udržitelnost opravdu nezajistili.

Koncept udržitelnosti by měl být podstatou každého podnikání. V zemědělství by mělo být cílem produkovat potraviny „do nekonečna“ bez trvalého poškození půdy a ostatních ekosystémů, tj. zachovat půdu a její plodnost i pro další generace. K tomu je nutné více přemýšlet o tom, jak se k půdě chovali naši předci, protože ti byli v tomto ohledu úspěšní a díky nim máme na čem hospodařit. Jako ekonomka bych to zkusila vyjádřit v peněžní terminologii: dlouhodobě udržitelné je žít z úroků a nespotřebovávat přitom podstatu.

 

A jak je cesta dobrého hospodáře finančně náročná? Nejsou to investice, které se až příliš pomalu vracejí?

To je ale právě podstata té udržitelnosti. Pokud bychom se hnali za maximálním ekonomickým výsledkem daného roku a nehleděli na dopady do let následujících, určitě bychom podnikali zcela rozdílně a krátkodobě bychom dokázali z půdy „vyždímat“ víc. To ale není naše cesta. Všechny investice tedy posuzujeme v dlouhodobém horizontu a v dopadu na kvalitu půdy a života lidí v našem regionu.

 

Nejen v české ekonomice jsme svědky velkých změn. Současné století nazývané před pár lety stoletím žen se mění ve století technologií, které převracejí pohled na svět, revidují podmínky úspěchu. Jak toto období hodnotíte? Jak v něm uspět?

Myslím, že tak jako v každém jiném období – prostě se přizpůsobit novým podmínkám. A v tom jsme my zemědělci dostatečně vycvičení – v našem oboru se musíme přizpůsobovat přírodě a počasí, protože ty nejsou ochotny přizpůsobovat se nám. A je to tak správně. Příroda nám dává své dary, půdu, vláhu, a my je užíváme. Musíme tak ale dělat s citem a respektem. A stejně tak se přizpůsobujeme novým technologiím. Digitalizace se nevyhýbá ani zemědělství. Bez moderních technologií a aplikací nelze praktikovat tzv. precizní zemědělství, které je šetrnější k půdě a přírodě. U nás v ZD Všestary je základem precizního zemědělství přesné řízení techniky, které pro nás zajišťuje vlastní RTK stanice. Jde o navádění strojů pomocí GPS, což dnes využíváme již při pěstování veškerých našich plodin, včetně zeleniny. Samozřejmě, že moderní technologie kladou větší nároky na know-how jejich obsluhy, včetně dostatečných IT kompetencí, ale to u nás naštěstí také není velký problém. Jak už jsem říkala, věkový průměr našich zaměstnanců je 33,5 roku, a to už je generace, která s informační a mobilní technikou vyrůstala. A když jste zmínila století žen – mladých a šikovných kolegyň, které se nezaleknou ani náročnějších technologií, a k tomu ještě dokážou zůstat ženské a krásné, máme také hned několik. A když k tomu přidáme ještě zkušenosti a nadhled nás starších, tak se opravdu nebojím, že bychom s takovým týmem neuspěli.

 

Na straně druhé se mezi novými výzvami firmy potýkají s banálními problémy: nedostatkem zaměstnanců, neochotou pracovat, potížemi v toku materiálu, složitostmi v odběratelsko-dodavatelských vztazích, prudkým nárůstem cen. Jak to všechno skloubit, aby podnik šlapal jako hodinky?

Je to všechno o řízení a spolupráci v týmu. My nemáme problém s nedostatkem zaměstnanců, možná i z výše uvedených důvodů – daří se nám, že práce u nás lidi baví. Samozřejmě při sklizni, kdy potřebujeme krátkodobě navýšit o sezónní pracovníky, to zvláště v době zavřených hranic mohl být problém, ale i to jsme zvládli. Ceny rostou, čelíme inflaci, skokovému nárustu cen energií. Do toho může zase přijít sucho nebo jarní mrazy. A všemu se budeme muset přizpůsobit. Věřím, že když svoji práci budeme dělat upřímně, s láskou a pokorou, zvládneme čelit všem nejistotám i změnám.

 

za odpovědi poděkovala Eva Brixi

https://www.madambusiness.cz/rozhovory/4955-zemedelstvi-je-obor-s-dusi-puda-ma-pamet

Připojte se k našemu newsletteru

Nebo nás sledujte na Facebooku a Instagramu